TerezaKojení je jednoznačně jedna z nejlepších věcí, která se může mámě a dítěti stát a vřele ji doporučuji. Kojení je láska a měli bychom ho podporovat. Prostředí a podmínky pro porod i následnou péči by měly být maximálně proKOJÍCÍ.
Myslím si, že většina žen má v plánu kojit a chce kojit. Podle statistik jsme toho vlastně schopny téměř všechny, ale podle jiných statistik nás ve skutečnosti kojí do toho prvního důležitého milníku uk. 6. měsíce věku miminka strašně málo. Je tomu tak z jednoho důvodu. Podpora a informovanost žen v oblasti kojení je u nás stále nedostačující. Ženy dostávají zkreslené nebo žádné informace již před porodem, po porodu slyší od každé směny na šestinedělí něco jiného. Když nastanou problémy doma, tak jim často přijde zbytečné volat laktační poradkyni, protože ta v porodnici jim stejně nepomohla. Velkou roli hraje i odloučení matky a miminka ihned po porodu. Stávat se to vlastně nesmí, ale děje se to naprosto běžně a covidová opatření situaci ještě zhoršila. K prvnímu přiložení tak může dojít i až po několika dnech a to v prostředí, které není vůbec podporující pro kojení a se zdůrazněním toho, že vaše miminko je už stejně dávno na lahvičce. A to mluvíme pouze o porodu zdravých a donošených miminek. Šance na kojení jsou výrazně ohroženy předčasným porodem nebo i pokud se vyskytnou vážné zdravotní problémy na straně mámy nebo miminka. Když to řeknu jednoduše, tak nemáme dostatečnou podporu pro zdravé mámy a děti, natož pro ty s komplikacemi.
Pokud se kojení nedaří, tak se většina žen rozhodne s nevlídnou situací bojovat. Začne kolečko přikládání, dokrmování UM, pokusů od odsávání, smutku, pláče, pocitu selhání. Některé poprosí o pomoc laktační poradkyni. Na její radu žena stále dokola přikládá, tráví celé dny v posteli s miminkem skin to skin, pije čaje na podporu laktace, nahřívá prsa před kojením, zkouší babské rady, alternativní formy krmení pro udržení sacího reflexu až se jednoho dne najednou dostaví kýžený výsledek…..no a nebo taky ne.
I přesto že se vše děje správně s velkou snahou, tak se třeba miminko prostě nepřisaje nebo se přisaje, ale nesaje. Co s tím? Laktace je nastartovaná a udržovaná odsáváním, ale odběratel vázne. Většinou se stane to, že žena postupně začne odsávání omezovat a čím dál tím větší podíl na výživě miminka má UM. Až se z něj stane miminko plně na umělé výživě. Stane se tak protože nikdo nic jiného nikdo neporadil a laktační poradkyně ženu opustila podle zprostředkovaných zkušeností třeba jen s radou ať to zkouší dál.
Pro některé ženy, ale toto není ta správná cesta.
Jsou i ženy, které nekojí, ale nechtějí se své laktace vzdát a chtějí i dále své miminko krmit mateřským mlékem. Tyto ženy patří do skupiny dlouhodobě odsávajících.
Pamatuji si, že na kurzu i na různých konferencích pro laktační poradkyně se velmi často opakovaly myšlenky, že neexistuje jen kojení a nekojení a že pro miminko je hodnotná každá kapka mateřského mléka. Což je rozhodně pravda, ale většinou to bylo řečeno ve smyslu kojení z prsu a dokrmování UM. Nikdy se nehovořilo o dlouhodobém odsávání a to je chyba. Ono je i velkou chybou, že laktační poradkyně o dlouhodobém odsávání nevědí nic. Myslím si, že odsávání je v naší společnosti stále dosti tabuizované téma a ty střípky hovorů, které zachytíte jsou pouze o jednorázovém odsávání za účelem ,,abych mohla jít s kámoškou na víno”. Žena, která se rozhodně vrátit velmi brzo do zaměstnání také ve většině případů kojení z tohoto důvodu ukončuje – nemá informace a ani není zvykem, že by se to dělalo jinak.
Nedávno mě zamrzel příspěvek mého oblíbeného profilu předporodních kurzů, který v rámci světového týdně kojení sdílel příspěvek laktační poradkyně s myšlenkou, že odsávání není kojení. Odsávání dle dotyčné LP soustřeďuje jen na krmení dítěte. Kdežto kojení je o blízkosti a uspokojování nejrůznějších zdravotních, vývojových a hlavně psychických potřeb. Při odsávání se tyto benefity mají zásadně omezovat až úplně ztrácet. Navíc u odsávání mizí jeden z hlavních benefitu kojení a to mléko na míru pro miminko dle aktuálních potřeb. Odsávání má být tedy neplnohodnotné, ale žádoucí pokud nelze kojit.
Samozřejmě souhlasím s tím, že odsávání není kojení, ale je žádoucí variantou pokud nelze kojit. Se zbytkem však nesouhlasím a číst toto například v šestinedělí, kdy se mi kojení nedaří a odsávání je zatím jediná funkční možnost, tak mi to asi hodně ublíží.
Odsávání není procházka růžovým sadem. Taková máma musí v této cestě vidět smysl a být neskutečně odhodlaná, aby vytrvala. Už toto je pro mě projevem nekonečné lásky k miminku. A že to není o blízkosti? Asi je potřeba si představit ten správný obraz krmeného miminka odsátým mlékem. Opravdu to není jen lahvička s mlékem, kterou dáte do ruky třeba sousedce a můžete si jít užít půl hodinku volna. I krmení odsátým mlékem je o intimitě, rituálech a uspokojení různých psychických i fyzických potřeb (miminka i maminky). Mateřské mléko se i v případě odsávání mění do určité míry na základě potřeb miminka. Ke změně složení dochází na základě doby uběhnuté od porodu, tak i na základě fyzického kontaktu – i obyčejné pusinkování miminka maminkou dává jejímu tělo signály o případných patogenech a nutnosti přípravy protilátek, které pak dítě dostane v mléce.
Odsávání se tedy nevyrovná zcela kojení, ale pokud není kojení možné, tak rozhodně odsávání podporujme a uznávejme jako projev láskyplné péče stejně jako kojení. Odsávající máma neselhala, není pohodlná, není chudinka a není ani horší jako ta která kojí. Jen je to žena, která se třeba setkala s nepřízní osudu a takto statečně se s ní poprala. Odsáté mateřské mléko je vzácné a jedinečné svým složením podobně jako kojené mateřské mléko a žádné UM se mu nevyrovná. Z těchto všech důvodů je potřeba se z pozice laktační poradkyně dokázat postarat i o ženu, která mléko odsává a být jí stejnou oporou jako ženě kojící. Však již ten název profese laktační poradkyně by měl znamenat poradkyni v oblasti laktace nikoliv jen v kojení.
Respektujme mateřství v každé jeho podobě.
Tereza